(23. 11. 1792 – 15. 9. 1859)

Václav Kliment Klicpera, český prozaik, básník a především plodný dramatik, který se svojí tvorbou zasluhuje o proměnu tzv. rytířských her v historická dramata s vlasteneckým obsahem (a pokládá tak základy novodobé české dramatické tvorby), přichází na svět 23. listopadu roku 1792 v Chlumci nad Cidlinou v rodině krejčího.

V raném mládí se Klicpera učí krejčovskému řemeslu, poté pak řemeslu řeznickému – teprve až jako patnáctiletý pak Klicpera začíná studovat staroměstské gymnázium, po němž pak ještě vystuduje na pražské univerzitě filozofii.

Již za svých vysokoškolských studií hraje Václav Kliment Klicpera ochotnicky divadlo, a to jak ve svém rodišti, tedy v Chlumci, tak i jinde, zároveň se divadlu věnuje autorsky, když píše pro studentský divadelní spolek žertovné divadelní deklamovánky a kratší hry – v roce 1816 má pak v Praze premiéru (ochotnickou) Klicperova první rytířská činohra „Zdeněk ze Zásmuk“.

Po absolvování pražské filozofie pracuje Klicpera jako středoškolský, gymnaziální, profesor v Hradci Králové – na tomto místě pak působí až do roku 1846.

V Hradci se Klicpera dále věnuje divadlu – společně s dalšími významnými místními buditeli, např. s J. L. Zieglerem či J. Chmelou, zakládá v Hradci ochotnické divadlo, které je zároveň i hradeckým literárním a kulturním střediskem – z lůna tohoto hradeckého centra pak vzejde později např. hvězda J. K. Tyla.

V roce 1846 Klicpera Hradec Králové opouští a nastupuje jako profesor na akademickém gymnáziu v Praze – jeho žáky se stávají mnozí významní budoucí literáti a umělci, např. V. Hálek, J. Neruda, spisovatel a revolucionář J. V. Frič, A. V. Šmilovský a další.

Za revolučního roku 1848 je Václav Kliment Klicpera zvolen svými studenty za tribuna studentské legie a v roce 1850 je jmenován ředitelem gymnázia – v této funkci ale Klicpera vydrží jen necelé tři roky, za to, že studenti gymnázia vydávají bez souhlasů úřadů studentský časopis (velice aktivním „redaktorem“ je především V. Hálek), je v roce 1853 suspendován a penzionován.

Klicpera-umělec je znám básník, prozaik a především jako mimořádně plodný autor divadelních her – z jeho básnické tvorby jsou nejznámější žertovné „Deklamovánky“ (1841), humorné veršovánky pro společenskou zábavu s vlasteneckým obsahem, v prozaické tvorbě je pak Klicpera ovlivněn tvorbou W. Scotta, v duchu jehož tvorby píše několik historických povídek, a to např. povídky „Příchod Karla IV. do Čech“ (1855), „Král Jan Slepý“ (1858), „Věnceslava“ (1834) atd.

Zdaleka nejvýznamnější oblastí Klicperovy tvorby je pak tvorba dramatická – Klicpera za svůj život napíše několik desítek her všech žánrů, hry historické, veselohry, frašky, hry s pohádkovými motivy atd.

První Klicperova divadelní hra,hra „Blaník“ (1816), v sobě spojuje pohádkový motiv s prvky hry rytířské a vyjadřuje více či méně závažné myšlenky tehdejšího národně obrozeneckého hnutí. Pohádkový a rytířský motiv se pak objevuje i v dalších Klicperových hrách – např. ve hře „Loketský zvon“ (1827) a ve hře „Jan za chrta dán“ (1829).

Některé Klicperovy hry lze označit za hry loupežnické (mají loupežnický motiv) – jsou to např. hry „Valdek“ (1828), „Opatovický poklad“ (1843) či „Loupež“ (1835).

Nejznámější (a v úpravách dodnes hrané) jsou Klicperovy veselohry, v nichž autor často využívá principu tzv. „kuklení“, kdy se postavy vydávají za něco, čím ve skutečnosti nejsou, nebo jsou za někoho jiného svým okolím pokládány – mezi hry, v nichž se Klicpera k principu „kuklení“ uchyluje, patří především hra „Bělouši“ (1818), hra „Tři hrabata najednou“ (1846) a dodnes velmi známá a oblíbená, v úpravách stále hraná, hra „Hadrián z Římsů“ (1843).

Známé jsou i Klicperovi frašky, v nichž Klicpera spíše než konflikty postav zpodobňuje jejich charaktery – z Klicperových frašek lze jmenovat např. hru „Divotvorný klobouk“ (1821) a hru „Rohovín Čtverrohý“ (1830).

Václav Kliment Klicpera je i autorem první české konverzační veselohry, a to veselohry „Každý něco pro vlast“ (1833) – touto fraškou se Klicpera vysmívá sobectví některých českých „takyvlastenců“, kteří předstírají, že jen z lásky k vlasti na svá bedra berou břemeno veřejných funkcí, ačkoliv to dělají, řečeno s Klicperou, „ze ctižádosti a pejchy…“

Rozvoj českého divadelnictví podporuje Klicpera i vydáváních divadelních her v edici „Divadlo Klicperovo“ a v „Almanachu divadelních her“.

Jen pro zajímavost – Klicperovu komedii „Veselohra na mostě“ (1828) použije v roce 1935 hudební skladatel B. Martinů jako předlohu své stejnojmenné opery.

15. září roku 1859 Václav Kliment Klicpera umírá, jeho pohřeb se pak stává protirakouskou demonstrací českých vlastenců.

V roce 1788 se oženil krejčí Václav Klicpera z Chlumce nad Cidlinou z Lovčí ulice (dnešní Komenského čp. 30/IV.) s Annou, dcerou Františka Krenčíka, krejčího, cechmistra a kostelníka. Rodiče jim předali domek pod čp. 33/I, sousedící s děkanstvím. Z manželství se narodilo celkem 11 dětí, ze kterých Václav Kliment, narozený 23. listopadu 1792, se stal významnou osobností jako spisovatel a dramatik, profesor a pozdější ředitel staroměstského gymnázia. Po roce 1800 dochází k novému číslování domů ve městě. Po třiceti letech od prvního číslování přibyla celá řada domů do původní zástavby, a tak Klicperův domek dostal čp. 41/I. Po smrti otce Václava Klicpery roku 1812 a jeho matky roku 1832 stala se majitelkou domku dcera Marie, provdaná roku 1829 za mistra sedlářského Ferdinanda Brehma. Bydlela tu též její sestra Anna, provdaná roku 1836 za Františka Vojáčka, který byl strážmistrem c.k. dragounského pluku.

V roce 1874 došlo z popudu chlumeckých občanů vedených sládkem Josefem Daňkem k postavení pomníku V. K. Klicperovi na chlumeckém náměstí. Současně došlo k umístění pamětní desky na rodném domku 41/I. Slavnosti se zúčastnilo mnoho občanů města i širokého okolí. Byli tu přítomni nejbližší žijící příbuzní Klicperovi včetně syna Ivana. Ještě v roce 1880 se v rodném Klicperově domku nacházejí potomci z toho rodu. Majitelkou domku je Marie Vojáčková (nar. 1839) a bydlí zde i František Brehm (nar. 1840) s manželkou. Vystřídala se tu ještě celá řada různých nájemníků.

Po první světové válce koupilo rodný Klicperův domek město Chlumec, snad v naději na jeho záchranu a uchování pro další generace. Po léta však město o patřičnou údržbu nedbalo a šlo mu spíše o vybírání nájemného. V roce 1936 potřeboval domek patřičnou údržbu, domek chátral a do doškového domku zatékalo. Muzeum Chlumecka za podpory Státní památkové péče získalo od Zemského úřadu v Praze jen 500 Kč na jeho opravu. Podle nějakého propočtu měl stát náklad na pečlivou úpravu 18 655 Kč. Na takovou investici tehdejší městská rada nepřistoupila.

To již jest v období, kdy město Chlumec nad Cidlinou usiluje o získání vojenské posádky. Slibují si tím oživení města, přírůstek gážistických rodin, při stavbě příležitostné práce pro dělníky i místní živnostníky. Proto již od počátku prohlašují četní představitelé města, že je nutno přinést nějaké oběti, aby příští generace současníkům nemohla vytýkat promeškání rozvoje města.

Již na samém počátku roku 1937 je v podstatě rozhodnuto o všech záměrech souvisejících se stavbou kasáren. Staveniště pro příští kasárna pro lehký dělostřelecký pluk s velitelstvím pluku a náhradních oddílů bylo určeno u státní silnice na Prahu a cesty na Lišice ve výměře asi 8 ha. Se stavbou několika gážistických domů mluvilo se o prolukách v prostoru náměstí. Jednalo se však především o narušení soukromých majetků vážených měšťanů, a proto k dohodě nedošlo. Aby se mohl postavit alespoň jeden dům bez velkých potíží a nikoho to neohrozilo v soukromém držení, byl samozřejmě navržen obecní klicperovský domek, jehož demolice měla vyřešit stávající problémy. Vznikly tu dva směry: jeden pro zbourání a druhý pro zachování domku jako kulturní památky. První směr odůvodňoval své úsilí tvrzením, že Klicpera se podle matrik narodil v čp. 33/I. a nynější dům označený pamětní deskou nese čp. 41/I. Pro ověření nepravosti rodného domu Klicperova bylo zapotřebí jistých argumentů a vytvoření příznivé atmosféry v řadách občanů, jak si přálo vedení města. Městský úřad požádal proto děkanský úřad o výpis z matrik v této záležitosti. Děkan František Pavlus na základě matrik vypisuje narození V. K. Klicpery v čp. 33/I. a všech 11 dětí, z nichž 7 je uvedeno v čp. 33/I. a zbývající čtyři v čp. 41/I. Již tento fakt nasvědčoval, že jde o nějaký důvod. Tento jediný výpis pánům na radnici stačil, aby svých záměrů k likvidaci Klicperova domku dosáhli. Byli si ve svém jednání již natolik jisti, že dávají stávajícímu nájemníku v čp. 41/I. výpověď. Šlo o snadnou záležitost, jednalo se o obecního strážníka, který požádal o byt na radnici. Pro jistotu napsal městský úřad Státnímu památkovému úřadu v Praze dopis, ve kterém uváděl již uvedené nedostatečné argumenty o původu rodného domku, který zbourá. Dne 7. ledna 1937 dostal odpověď, která zněla: „Státní památkový úřad má přímý zájem na tom, aby tento objekt zůstal zachován a dobře udržován, poněvadž jest naň hleděti jako na skutečnou národní památku, jejíž zachování je v zájmu veřejném nezbytné. Přednosta úřadu: Merhout.“

Dne 18. ledna 1937 zasedá městská rada, ve které je projednáván přípis památkového úřadu ve věci zachování rodného Klicperova domku. Jeho dobrozdání není uznáno a argumentují s výpisem z děkanských matrik o nepravosti rodného domku, a tak klamně informují chlumeckou veřejnost. Stačil výpis z pozemkových knih majitelů tohoto domku a byla celá záležitost vysvětlena. Požadovalo to Muzeum Chlumecka, ale městský úřad neměl zájem, protože by to bývalo mohlo přinést do jejich záměrů určité komplikace nebo zvrat. V zasedání městské rady prohlašuje náměstek Jiří Oliva, že v matrikách děkanského úřadu se nesporně zjistilo, že V. K. Klicpera se narodil v čp. 33/I. (staré notářství) a teprve v letech chlapeckých bydlel s rodiči v domku čp. 41/I., který je mylně považován za jeho rodný domek. Tím odpadá hlavní námitka proti zboření tohoto domku, na jehož místě může býti postaven velký nájemní dům, zvláště když pan děkan je ochoten se dohodnout na úpravě hranic a regulační čáry. Proto činí návrh, aby bylo usneseno domek čp. 41/I. zbourati. A tak inscenovaný jednostranný návrh bez řádných historických podkladů stal se utvrzením členů městské rady o nesprávnosti rodného domku Klicperova. Došlo k hlasování, kterým byl návrh náměstka jednohlasně přijat, proti nebyl z přítomných nikdo. Tím byl ortel nad Klicperovým domkem vynesen a dodatečně 20. srpna 1937 ho schválilo obecní zastupitelstvo.

Městský úřad, aby pro zamýšlenou demolici Klicperova domku našel oporu nebo porozumění, napsal dne 16. dubna 1937 Státnímu památkovému úřadu dopis. V dopise se opírá o matriční zápis o narození V. K. Klicpery v čp. 33/I. Píše, že stávající domek čp. 41/I. vyžaduje značných oprav, na které město při nynější finanční situaci nemá úhrady. Proto se usnesla městská rada, aby domek čp. 41/I. byl zbourán. Pamětní desku na domku zasazenou že přenesou na skutečný rodný domek V. K. Klicpery t.j. čp. 33/I.

Polemika o pravosti Klicperova rodného domku rozvinula se ještě v týdeníku Chlumecké listy ze dne 5. června, a sice v článku pod nadpisem „Je domek čp. 41/I. rodným domkem V. K. Klicpery?“, který potvrzuje jeho pravost. To jsou již však poslední dozvuky úsilí o zachování Klicperova domku; již nestálo nic v cestě těm, kteří usilovali o jeho odstranění.

V téže době došlo v Praze k rozhodnutí o zbourání domu čp. 552/II. na Karlově náměstí, ve kterém V. K. Klicpera zemřel a který byl označen pamětní deskou. Fotografii s pamětní deskou si vyžádalo Muzeum Chlumecka pro své sbírky.

Město Clumec nad Cidlinou ztratilo v roce 1937 jedinečnou kulturní památku. Dodnes mohl dům sloužit jako Klicperův památník, který by jistě přiváděl do našeho města mnoho návštěvníků.