Slovo režiséra:

Jsou divadelní představení a filmy, které ani po letech neztrácejí nic ze svého kouzla a vtipu a jejichž zápletky nás dokáží stále znovu a znovu přivádět do toho zvláštního stavu, kterému říkáme dobrá nálada, nebo jednoduše – pohoda.

Jedním z takových děl je bezesporu film „Někdo to rád horké “, v němž režisér Billy Wilder svěřil hlavní role nezapomenutelnému trojlístku herců: Lemmon – Curtis – Monroe. Film i divadelní muzikál v podání těch nejlepších herců shlédly celé generace diváků snad po celém světě.

Už v okamžiku, když jsme se rozhodli zkusit se poprat s tímto fantastickým textem jsem si byl vědom, že je to pěkná drzost. A na tomto místě říkám zcela upřímně: Kdybych věděl co nás čeká, tak nevím, nevím – asi bych váhal – možná i o tři dny déle. Ale nakonec bych do toho asi šel znovu.

Ten nápad vznikl zcela náhodně po jednom úspěšném představení v divadelní klubovně. Jeden z našich kolegů v tom slastném opojení z právě skončeného představení předvedl brilantní výstup, v němž se přestrojil za ženu. Zakončil ho slovy: „ Nikdo není dokonalý “ . Tam mne to poprvé napadlo, ale tu myšlenku jsem ihned zaplašil – na to my přece jen nemáme!!!

Jenže jak už to s myšlenkami bývá, někdy se vracejí, a vracejí se v ten nejméně vhodný okamžik. Ten nastal, když jsme se dověděli tu radostnou novinu, že – Chlumec bude mít konečně divadlo! A pak to začalo: – jakou hru vybrat jako první do nového divadla

• aby to byla legrace
• aby si tam zahráli všichni
• aby to bylo něco, co je té chvíle hodno
• abychom předvedli nějaké nové téma
• a aby, aby, aby ……………. No prostě hrůza.

Myšlenky jsou prostě mrchy, zvláště, když je vyslovíte nahlas, pak už nejdou vzít zpátky. A přesně tak to bylo.

Začali jme tu mozaiku stavět, pěkně kamínek po kamínku. A bylo to stavění věru dlouhé a o mnoho složitější, než jsme si na začátku byli ochotni připustit. Snad stokrát jsem si říkal, že ty problémy nikdy neskončí a navíc – nejsou řešitelné!!, ……a vůbec ….. byla to blbost od samého začátku!!

Ne, nedělám si legraci, to bylo pořád: no jo, ale ono se tam zpívá, hm, no jo, ale tam teda musí taky někdo hrát – alespoň na klavír, no jo, a co ty noty?

Tady musím zase udělat vsuvku : úprava hudebních výstupů se z počátku nejevila nijak složitě, oslovili jsme čtyři muzikanty, pro tři z nich to „ nebyl žádný problém “ – čtvrtý řekl , že to prostě nejde. Hádejte, kdo nakonec tu úpravu dotlačil do úspěšného konce. No samozřejmě – přece ten čtvrtý, – tak už to v životě bývá. Navíc celé hudební aranžmá se svým orchestrem nastudoval – A jak !!

Jenže tím problémy nekončily, kromě tisíců jiných jsme narazili na další zásadní: – „hele, ono by to chtělo taky nějaký tanečky nebo co …“, no jo, ale dělal to někdy někdo z vás?? Prostě malér!!

Ale přišla akce, která se pořádá v Chlumci a jmenuje se „ Fiasko “. Byli jsme tam taky – prostě náhoda. Šťastná!! Máme někoho, kdo to nejen umí, ale je ochoten do toho šíleného podniku jít s námi.

Stálo to hodně potu, nervy, někdy i slzy. Na druhou stranu to byla úžasná chuť a vůle mnoha lidí z různých oborů, dokázat, že i amatér na to má !! má na to právo, a má to minimálně zkusit!!!

To mi dávalo sílu pokračovat. Na tomto místě musím říct, a všichni členové souboru se mnou budou jistě souhlasit, že bez pomoci mnoha lidí z různých oborů by představení vůbec nevzniklo. Nemohu je všechny jmenovat, ale dva z nich musím. Jsou to: Honza Petrovický a jeho Melodybrass, a Jana Karlíková se svou skupinou SHE – POT.

Vám přátelé skládám hlubokou poklonu a divák po zhlédnutí představení pochopí proč. Děkuji vám samozřejmě za sebe, ale i za všechny své kolegy – herce, kteří stejně jako vy věnovali nespočet hodin tomu, aby hru nastudovali.

Teď vám tedy předkládáme výsledek našeho snažení. Pokud se nám podaří vyvolat alespoň úsměv na vašich tvářích, pak naše snažení nebylo marné.

A na úplný závěr prosba k autorům , kteří jsou už bohužel – tam nahoře: „ Odpusťte nám prosím naši troufalost.“

Jaroslav Málek

Herecké obsazení