Brouk v hlavě

Náš divadelní soubor již podruhé v krátké době sáhl po osvědčeném autorovi jakým je Georges Feydeau, a po jeho hře Dámský krejčí nastudoval jednu z jeho nejúspěšnějších a nejhranějších her, Brouk v hlavě.
Je to divadelní hra ve vaudevillovém stylu respektive fraška. Dílo je založeno na triviálním příběhu neuskutečněné nevěry. Vypráví o tom, co všechno může způsobit zprvu nevinný, ale vzápětí málem zkázonosný nápad prověřit manželskou věrnost. Hra je navíc okořeněna záměnou osob. Tato komedie srší ironií, humorem a vtipem a má mistrně vystavěnou zápletku.
Brouk v hlavě je nejen divácky velmi vděčný, protože má neuvěřitelný spád, nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, ale vzhledem k tomu, že je to komedie omylů, záměn, nedorozumění a rychlých převleků, je i obrovskou školou herectví. Ne každý herec, ne každý režisér je schopen dát G. Feydeauovi „co jeho jest“. Premiéra této hry byla v roce 1907 v Paříži.

Paní Marcela Champsboisy se chce přesvědčit zda je jí její muž věrný. Proto ho pozve anonymně do hotýlku „U galantní kočičky“. Tam dojde k řadě komických situací. V hotelu ovšem pracuje sluha Buton, který je dvojníkem ředitele pojišťovny pana Champsboisyho. Do toho se ještě připlete bratranec pana Champsboisyho Emil, který špatně vyslovuje samohlásky, což dává podmět k dalším komickým situacím, záměnám a nedorozuměním. Po neuvěřitelných zmatcích nakonec vše dobře dopadne a věrnost pana Champsboisyho je skutečně bez všech pochyb.

O autorovi

Georges Feydeau (8. prosince 1862, Paříž, Francie – 5. června 1921, tamtéž) byl francouzský dramatik éry známé jako Belle Epoque.
Narodil se v Paříži v dobře situované rodině spisovatele Ernest-Aimé Feydeaua. Georgesova matka, polská imigrantka a neteř vikomta de Colonne, Léocadie Bogoslawa Zelewska, se často pohybovala ve vyšší společnosti, a tak se spekuluje, že Georges není Feydeauův syn. Mezi kandidáty na otce není nikdo menší než sám Napoleon III. či Vévoda z Morny.
K divadlu inklinoval již od útlého dětství. První hru prý napsal již v šesti letech. Během středoškolských studií napsal několik hrdinských dialogů a jako komediální autor debutoval ve 21 letech. První triumf přišel o čtyři roky později a v roce 1892, tedy ve třiceti letech, se probojoval na špici francouzských autorů komedií své doby. Jeho frašky byly k vidění ve všech pařížských komediálních divadlech a brzy se rozšířily do celého světa.
Miloval Paříž. Strávil tu v podstatě celý svůj život a většinu svých komedií zasadil právě sem. Navíc sám se dost nápadně podobal figurkám, o kterých tak bravurně psal. Byl typickou ukázkou šviháka přelomu století. Štíhlý elegán, milující umění, noční život a poker, s milionovými dluhy, do kterých se dostal spekulacemi na burze. Konec života však neprožil někdejší bonviván zrovna šťastně. Trápily ho stále těžší deprese, neschopnost koncentrace, poruchy spánku, a dokonce záchvaty šílenství. V posledních pěti letech už nebyl schopen vůbec tvořit. Roku 1919 ho synové odvezli do sanatoria na periferii Paříže, kde zemřel 5. června 1921.
Georges Feydeau napsal 39 her. Patřil k nejlepším a nejúspěšnějším francouzský dramatikům přelomu 19. a 20. století, jehož veselohry se s úspěchem dodnes uvádějí na jevištích divadel po celém světě (Dáma od Maxima, Úplně zbytečné parohy, Taková ženská na krku, Brouk v hlavě). Námětem jeho frašek jsou různá milostná dobrodružství, která se rozrůstají ve veřejné záležitosti i přes snahu je utajit.

 

Herecké obsazení

Viktor Emanuel Champboisy a Bouton: Martin Mišík
Kamil Champboisy: Michal Skalický
Marcela Champboisy: Věra Kmoníčková
Luiza Homenides de Histangua: Soňa Chloupková
Romain Toutnel: Václav Tláskal
Carlos Homenides de Histangua: Jaroslav Hlídek
Dr. Finanche: Jaroslav Málek
Štěpán, majordomus: Pavel Maleček
Yvata, jeho žena Radka Pokorná
Rugby, američan Milan Hanyš
Augustin Ferraillon Petr Pokorný
Olympia Ferraillon Lenka Müllerová
Evženie, pokojská Anna Kmoníčková, alt. Alena Kvasničková
Baptistin Stanislav Houška
zákazník Josef Vosáhlo
 
režie Jaroslav Málek
světla, zvuk Tomáš Růžička
účesy, líčení Vladimíra Marešová
kostýmy Jana Tučková
text sleduje Josef Vosáhlo